Jdi na obsah Jdi na menu
 

Z naší historie

 František Míka

( 21. 10. 1925 – 19. 9. 2000 )

Rodák z Vřeskovic na okraji Branžovského hvozdu získal vztah k přírodě zřejmě v genech. Už jeho babička byla vyhlášenou přeštickou kořenářkou. Vyučil se v plzeňské Škodovce, ve které po absolvování střední strojnické průmyslovky jako konstruktér také, zejména v jejím výzkumném ústavu, celý život působil.

Nejprve se zabýval hlavně botanikou, ale když v roce 1973 přišel na plzeňskou výstavu hub ukázalo se, že o houbách ví víc než tehdy jen několik členů mykologického kroužku, působícího při škodováckém závodním klubu. Brzo se stal a mnoho let působil jako předseda kroužku. Vnesl do něj skutečně vědecký přístup ( mikroskopování, užívání chemických činidel, orientace v naší a – tehdy ovšem těžko přístupné - světové literatuře ), prakticky všechen volný čas věnoval mykofloristice nejen okolí Plzně, ale celého regionu ( mj. zpracoval pro kraj podrobný přehled tzv. čtverců evropského botanického mapování). V Plzeňském kraji těžko najdeme přírodní rezervaci, ba i polesí, kde by – začasté nejednou – nehledal houby k určení. Od roku 1978 zhruba dvanáct let nepřetržitě, často sám, vedl vždy jednou týdně v druhé polovině roku otevřenou plzeňskou houbařskou poradnu pro veřejnost – a bylo by možno ještě dlouho pokračovat.

Brzo se stal členem Čarokruhu - volného sdružení mykologů - amatérů, organizovaného ostravským ing. Janem Kuthanem. Účastnil se prakticky všech jeho akcí včetně mnoha společných exkurzí, zejména na Slovensku, kde jeho názor při determinaci hub byl vždy zásadně brán v úvahu. Samozřejmostí byla práce v České vědecké společnosti pro mykologii a v České mykologické společnosti. Ta poslední mu udělila k šedesátinám čestný odznak stříbrný Cantharellus; zlatý Cantharellus mu byl udělen in memoriam.

František Míka je autorem mnoha desítek statí ( někdy se spoluautory, ale i tam byl zásadní právě jeho přínos) publikovaných v mykologických časopisech a sbornících, které vždy přinášely nové poznatky a pohledy. Mj. publikoval výsledky dlouhodobého výzkumu makromycetů v lese Moučenka na horažďovicko- sušických vápencích a částečně i výsledky podobného výzkumu čtyř vybraných ploch na Železnorudsku. Už – i pro přílišnou skromnost – nestačil publikovat minimálně dvě nové variety, případně i dobré druhy rodů bedla ( Macrolepiota ) a slzivka ( Hebeloma ).

Mykolog se od „obyčejného“ houbaře pozná kromě jiného podle toho, že si v lese nehraje na všeznalce, ale dokáže rovnou říci: „Tohle se bez mikroskopu určit prostě nedá!“. Míka tuto vlastnost vždy měl. A ti, kdo jej osobně znali si také navždy pamatují jeho naprosto nezištnou chotu pomoci a poradit – a to i v nemykologických záležitostech.

Nejen česká mykologie makromycetů do značné míry „stojí“ na práci „amatérů“. František Míka, nejznalejší mykolog Plzeňska poslední čtvrtiny minulého století mezi nimi zaujímá místo víc než čestné.