Jdi na obsah Jdi na menu
 

Z historie plzeňského Mykologického kroužku

 Vznik kroužku se datuje pravděpodobně od roku 1970. Z původně založeného přírodovědného kroužku se odštěpilo 5 členů s cílem věnovat se mykologii.  Působiště bylo v Měšťanské besedě v Kopeckého sadech v Plzni pod záštitou škodováckého ZK ROH (Závodní klub Revolučního odborového hnutí).
 Prvním předsedou kroužku byl zapálený houbař Jaroslav Kalina. Dalšími zakládajícími členy byl promovaný filolog Svatopluk Holec, Jaroslav Vondrovský, Zdeněk Hájek*32 a p. Hlaváč. 
 Přibližně v září 1973 na probíhající výstavě modelů hub přítele Sokola z Domažlic svými erudovanými dotazy zaujal současné členy MK František Míka, který byl ihned požádán, aby se stal dalším členem kroužku. Za krátkou dobu byl pro vysoký věk a zhoršující se zdravotní stav p. Kaliny povýšen na nového předsedu, kterého dělal až do roku 1990, kdy převzal vedení S. Holec.
F. Míka již tehdy svými znalostmi převyšoval vědomosti zbývajících členů MK. Kromě umění pojmenovat značné množství druhů hub ovládal také velmi dobře botaniku. Umění rozlišit širokou škálu rostlin se naučil od své maminky. 
 V roce 1975, kdy počet členů kroužku byl zhruba 10 -15, se na podzimní výstavě přihlásil další Zdeněk Hájek* 48. Později se přidal ještě Václav Louda.
 Zde je nutno vysvětlit označení dvou výše uvedených jmenovců. Protože aktivní členové v dalších letech úzce spolupracovali jak s amatérskými, tak profesionálními mykology z celé tehdy ještě Československé republiky, bylo nutné oba Zdeňky Hájky nějak rozlišit. V korespondenci byly zavedeny zkratky pro Svatopluka Holce: SHC, pro Františka Míku: FMA a pro Hájky: ZHK s přídomkem roku narození (32 a 48).
 Činnost kroužku spočívala ve schůzovní aktivitě, společných exkurzích zpočátku do okolí Plzně, hlavně Borského parku a pořádáním každoročních zářijových výstav v prostorách ZK ROH. Na jedné mimoplzeňské akci na náměstí ve Svitavách kvitovali členové kroužku zřízení výstavní skříňky, kde místní nadšenec obměňoval právě rostoucí houby s popisem jejich názvů. Po návratu do Plzně po peripetiích s památkáři prosadili podobnou prosklenou skříňku na fasádě Měšťanské besedy, ve které po několik následujících let rovněž vystavovali nalezené houby z okolí Plzně. Byla to velmi záslužná osvětová činnost.
 Velkým kladem záštity ZK ROH bylo, že si kroužek mohl každým rokem naplánovat nákup mykologické literatury a technických pomůcek. S literaturou to bylo v tehdejší době bohužel chabé, ale přesto bylo možno si objednat přes obchod se zahraniční literaturou v Praze i tituly ze západní provenience. Byly to např. knihy ze série Funghi of Schwitzerland, celkem 6 dílů, od italského autora Cetta: I Funghi dal vero – postupně vyšlo 7 dílů (celkem popsaných a vyobrazených na tehdejší dobu neuvěřitelných 3042 druhů hub), z východního bloku pak řadu Hanbuch für Pilzfreunde - 5 dílů nebo polského autora ze série Grzyby. Od českých autorů byli k dispozici atlasy hub autorů V. Melzera nebo M. Svrčka (rod holubinky), Velenovského obsáhlé dílo České houby, Pilátovy Klíč k určování hřibovitých a bedlovitých hub a dvoudílná řada – Naše houby a Naše Houby II a na tehdejší dobu výpravné dílo A. Dermeka: Hríbovité huby.
Zpočátku členové MK pracovali hlavně s klíčem pro určování hub: Kleine Kryptogamen flora, celkem 2 díly zahrnující hřibovité, lupenaté a nelupenaté houby, včetně břichatkovitých, Přehledem československých druhů hub, dále s knihou Houbařův rok od doc. Ing. A. Příhody a s atlasy od F. Smotlachy. Pro získání některých titulů bylo nutno pátrat po antikvariátech, nejen v Plzni, ale i v Praze.  Bohužel atlasy hub z východního bloku se vyznačovaly rozmazaným tiskem obrázků a s nevěrným barevným zobrazením. Pokud šlo o technické vybavení, bylo možné pořídit si také slušný mikroskop. Mikroskopické vybavení sháněli nejpokročilejší členové v prodejnách fotopotřeb v Praze. Tehdy se jednalo o mosazné lékařské velmi kvalitní mikroskopy, které se v obchodě s použitým zbožím vyskytovaly z pozůstalostí. Zároveň byla možnost dokoupit chybějící objektivy a okuláry, případně křížové stolky v prodejně Meopty.
Zajímavostí z doby působení MK bylo, že každou členskou schůzi bylo nutné zahájit politickou pětiminutovkou a provést o tom zápis, který se pravidelně předával „styčnému pracovníkovi“ ZK ROH.
 Zapálení členové kroužku se zúčastňovali mykoterénních exkurzí, které organizovaly jak Československá mykologická společnost (dnes Česká mykologická společnost), tak Československá vědecká společnost pro mykologii (dnes Česká vědecká společnost pro mykologii), ale i amatérští mykologové z celé republiky. Jedna z prvních byla na téma Houby Božídarského rašeliniště v Ostrově nad Ohří s přednáškami v muzeu v Jáchymově. Pořádala ji dnes profesionální mykoložka A. Lepšová. Z dalších sešlostí je vhodné vzpomenout na exkurzní seminář Houby na hrázích jihočeských rybníků, pořádaných prof. Kluzákem z muzea v Č. Budějovicích, dále na dvoudenní setkání v Hradci Králové, organizovanou J. Slavíčkem, odkud se účastníci plynule přesunuli na navazující terénní seminář na Slovensku ve Zvolenu. Během dalších let se většinou nejzapálenější členové (F. Míka, S. Holec, oba Z. Hájkové a V. Louda) zúčastňovali setkání v pohoří Tríbeč a Vtáčník, ve Slovenském ráji, ve  Vysokých Tatrách, v okolí Nitry aj. Slováci se vždy vytáhli. Součástí setkání byl vždy společenský večer, na jednom z nich byl v přírodním prostředí velký kotel jeleního guláše, jindy se zase omluvil pozvaný podpredseda  Okresného národného výboru s tím, že posílá demižon burčáku apod.  Ale i Moraváci byli pohostinní. Na jejich jedno setkání poslala místní firma plnou krabici od margarínu pěstovaných žampionů (jejich hlavičky účastníkům uvařili ve slané vodě a podávali s hořčicí. Takto připravené okamžitě mizely v žaludcích přítomných. Vždy bylo jak na Slovensku, tak i na Moravě v dostatečném množství dobré vínečko a slivovice. Není divu, že panovala přátelská atmosféra, jak by ne - všichni byli milovníci přírody.
 Zajímavá vzpomínka se také váže k setkání u Zvolena. Sedělo se venku u ohně a místní houbaři upozornili na blízkou studánku s léčivou vodou. Český známý profesionální mykolog Mirko Svrček se nabídl, že tam zájemce dovede. Po příchodu k prameni (byla již tma) nabral pro každého kalíšek údajné zázračné vody. Vtipně ale nesl pod kabátem lahev vína, ze které pod pláštíkem tmy naléval do pohárků a podával přítomným, s tím, že budou dlouho žít. Všem samozřejmě zázračná voda dělala dobře.
 Na setkání se většinou jezdilo vlakem a nebylo to nijak pohodlné. Rychlíky na Slovensko byly tak přeplněné cestujícími, že se vždy stálo v nacpané chodbičce několik hodin a nebylo možno téměř použít ani WC, protože všechny volné prostory byly zastavěné objemnými zavazadly cestujících pasažérů. Až několik posledních cest za poznáváním hub měli možnost 3 členové spolujízdy osobním vozem Škoda, který si pořídil Z. Hájek*32.
 Většiny výše uvedených exkurzí se zúčastňovala zajímavá skupina amatérských mykologů z Prahy. Byla to taková veselá kopa. Šlo o Dr. Krse, ing. J. Baiera, 
 F. Zemánka a Z. Turičíka. Často se navzájem škádlivě špičkovali a to i s ostatními. Plzeňští jim nezůstali nic dlužni, např. když zjistili, že Pražáci mají ve 2. patře za oknem archivní víno od přátel z Moravy, postavili se postupně jeden druhému na ramena (celkem 3 osoby), víno sebrali a pak bezelstně dole u vchodu zazvonili, jestli nechtějí hoši z Prahy napít. Když zjistil Dr. Krs, že se jedná o jeho víno, museli se všichni Plzeňáci rychle klidit z jeho dosahu.
 Kromě terénních exkursí se členové F. Míka, S. Holec a Z. Hájek zúčastnili odborné přednášky a praktického výcviku v mikroskopování hub, pořádané Československou vědeckou společností pro mykologii v Praze. Na základě účasti absolvování kurzu byli tito mykologové nahlášeni do Fakultní nemocnice v Plzni k eventuální součinnosti při případné otravě hub po konzumaci nezodpovědným houbařem. Zároveň mohli provádět kontrolu u prodejců hub na městských trzích. 
 Pravidelně se všichni zúčastňovali výstav hub spřátelených kroužků v Praze a v Českých Budějovicích, kde získávali další vědomosti o druzích hub, které nerostou na Plzeňsku.
 Kromě poznávání hub se také několik členů kroužku pravidelně zúčastňovalo soutěží o nejchutnější naložené houby ve sladkokyselém nálevu, které pořádali každoročně přibližně 15 dlouhých let Liberečtí mykologové. Soutěž probíhala od pátku do neděle vždy každý 1. víkend po Novém roce. Její součástí byl také společenský večer s promítáním diapozitivů hub. Liberečtí houbaři vypiplali k dokonalosti recept k nakládání hub do octa, který je používán dodnes.
 Každý ze jmenovaných členů plzeňského Mykologického kroužku přispěl významnou měrou k jeho bohaté činnosti.
 Význačné osobnosti kroužku:
 František Míka byl velký znalec široké palety hub, kromě společných exkurzí prováděl mapování hub na horažďovických vápencích a na Šumavě v oblasti řeky Křemelné. Byl ve své době nejlepším znalcem vyšších hub a zavedl kartotéku nálezů v plzeňském kraji. Povýšil obyčejné houbaření na téměř profesionální činnost. Byl garantem veškeré logistiky při pořádání pěti denního celostátního semináře na téma Lactarius 1983 v Plzni. Hosté byli tehdy ubytováni v objektu sportovního areálu Prokopávka v Bolevci. Jako dopravní prostředek byl zajištěn autobus. Stěžejním místem zájmu bylo Šťáhlavské polesí v okolí zámku Kozel a další významné lokality.
 Svatopluk Holec byl velmi dobrý organizátor a dokázal na výstavách kroužku každého návštěvníka zaujmout poutavými grafickými texty a pořádáním minisoutěže v poznávání hub. Zajímal se speciálně o chorošovité druhy hub.
Jaroslav Vondrovský byl velký praktik a spolehlivě působil po celou dobu trvání kroužku v pravidelné poradně hub během léta každé pondělí.
 Zdeněk Hájek*32 velmi úzce spolupracoval s ústředím České mykologické činnosti v Karmelitské ulici v Praze.
 Zdeněk Hájek*48 pravidelně navštěvoval profesionální mykology Z. Pouzara, M. Svrčka a F. Kotlabu, se kterými řešil určení vzácnějších nalezených druhů z Plzeňska. Publikoval přes desítku odborných článků v České mykologii, Mykologickém sborníku a Mykologických listech o zajímavých nálezech v okolí Plzně a ve Sborníku Západočeského muzea v Plzni (Mykoflóra  území při dolním toku Střely). Zasloužil se o navázání přátelství několika členů s uznávaným mykologem J. Kuthanem, který spolupracoval s mnoha amatérskými i profesionálními mykology z celé Evropy i Severní Ameriky a zajišťoval nezištně výměnu zajímavé literatury o houbách. J. Kuthan také založil pro erudované amatérské mykology tzv. Čarokruh, do kterého se zapojili i aktivní členové MK Plzeň a zúčastňovali se exkursí za poznáváním hub, které J. Kuthan organizoval (hlavně na Slovensko), např. do Vysokých Tater se zaměřením na houby smrčin a Vážeckých luk.
 P. Hlaváč byl (můžeme ho tak nazvat) koloritní postavou, kterou znala půlka Plzně. Kdo ho kdy viděl, dá za pravdu.Byl např. spatřen, jak veze volně položené bedly v drátěném nosiči na jízdním kole přes Plzeň. Ty mu při jízdě po nerovném povrchu silnice nadskakovaly nejméně do výšky 10 cm. Než dojel domů (bydlel na Slovanech), tak byly houby určitě rozlámané na kousky, že je už nemusel krájet. 
 F. Míka a Z. Hájek*48  průběžně spolupracovali s botanickým oddělením Západočeského muzea, kde je uloženo mnoho dokladů - exikátů jejich sběrů vzácnějších a zajímavých nálezů hub. Některé zvlášť význačné doklady jsou také v PRM (Pražské muzeum).
 Z cest za poznáním hub jsou známy také humorné historky. Např. při jednom výletu do lesů u Karlštejna na turistickou stezku vedoucí ke Královské studni „zasazovali“ členové MK na okraj cesty všude jinak hojně rostoucí hřiby a zpovzdálí sledovali turisty, jak se radovali, že je ještě před nimi nikdo nenašel. Až po hurónském smíchu členů, schovaných „za bukem“ byli docela rozpačití, neřku-li rozezlení. (Za sběrem hřibů mykologové do vápencového území  nejezdili, předmětem jejich zájmu byly tzv. malé bedly a žampiony, které se vyskytují v této oblasti). To ještě nebylo všechno. Při čekání na odjezd vlaku domů ve stanici Karlštejn poblíže jednoho houbaře, který měl v košíku žampiony ovčí, nahlas poznamenal Sváťa Holec, že poslední dobou je mnoho otrav po žampionu zápašném, který si houbaři zamění za žampion ovčí. Zmíněný houbař se nenápadně vytratil a po návratu už žampiony v košíku neměl – zřejmě je někde pohodil do trávy. Byla to tak trochu od Sváti zlomyslnost.
 Vždy ale neměly cesty za poznáním hub tak idylický scénář.
Při jedné z cest za poznáváním se plzeňští vypravili na pozvání spřátelených mykologů na fotografování ohnivce zimního pod Milešovku. Bylo to na Velikonoce. Tehdy se jelo autem, ale ihned za Plzní začalo hustě sněžit, a protože byl sníh mokrý, cesta byla velmi náročná a nebezpečná. Přesto na lokalitě byl pod patnácti cm sněhu ohnivec objeven, vyfotografován a mise tak splnila účel.
 Zajímavé vzpomínky se vážou k 1. květnu. V tento den členové MK slavili svátek práce vždy celodenní vycházkou na houby do blízkého i vzdálenějšího okolí Plzně. Za totality bylo povinností všech účast na oslavách 1. máje a dokonce téměř každý občan musel nést nějaký předem vyrobený oslavný transparent na závěrečný ceremoniál, kde na připravených tribunách vždy řečnili čelní představitelé Komunistické strany. Jak se z toho mykologové vyvlékli? V obci svého bydliště oznámili, že jdou do průvodu v místě působiště svého zaměstnavatele a naopak v zaměstnání při organizaci pracovních skupin sdělili, že je nutná jejich účast v místě bydliště. Naštěstí to nikoho nenapadlo prověřovat. Další problém vznikl, že na 1. máje nesměly být otevřeny hospody od rána do odpoledních hodin. Proto museli houbaři vydržet v lese do doby, než skončily oficiální oslavy. A to již byli notně vyhládlí.
  Po sametové revoluci se podmínky zájmových kroužků prudce zhoršily. Objekty začaly měnit majitele, nastalo komerční využívání vhodných prostor a po neúspěšných jednáních, kdy nebylo možné zajistit nějakou záštitu a možnost schůzování byl proto Mykologický kroužek v Plzni v roce 1992 rozpuštěn. 
 To ovšem neznamenalo faktický zánik činnosti plzeňských mykologů. Dále se bývalí aktivní členové setkávali se členy ostatních uskupení, která svou činnost neukončila, někteří se podle možností zúčastňovali pravidelných setkání českých a slovenských mykologů, střídavě vždy 1x na české a 1x na slovenské straně. Samozřejmě samostatně pokračovali v objevné mykologické činnosti ve svém okolí.

V Plzni dne 26.1.2021 sepsal Zdeněk Hájek*48